Hlavním tématem výstavy bude lidová podmalba na skle představující originální malby z Pohoří na Šumavě a novodobou tvorbu. Výstava je doplněná o tradiční prvky, jako jsou zvykoslovné předměty vánočního a novoročního období a lidové oděvy.
Místo obrázků na skle v životě člověka
Podmalby na skle plnily v lidovém prostředí několik funkcí. Prvotní a kulturně starší je funkce náboženská. Součástí lidového křesťanství byla víra v ochrannou moc podmaleb. Výjevy a motivy obrázků byly cílem každodenních i příležitostných modliteb (např. při nenadále hrozícím nebezpečí, důležité situaci, očekávání něčeho mimořádného). Obrázky na skle podobně jako další devocionálie se těšily u věřících neobyčejnému respektu a úctě. Byly často součástí celého života člověka, doprovázely ho „od kolébky do hrobu“.
Doprovodnou funkcí lidových obrázků na skle byla jejich reprezentativní a estetická vlastnost. Barevná škála na podmalbách nebyla tudíž náhodná. Zákazník kupoval obrázek především kvůli motivu, ale řídil se také stávajícím vkusem a svým estetickým cítěním. To je také jeden z hlavních důvodů proč jsou řemeslně zhotovované podmalby, řazeny do oblasti lidového umění.
Podmalby na skle byly v rámci lidového interiéru umisťovány tradičně do obytné místnosti – světnice. Členění této místnosti podléhalo po staletí pevně stanoveným zákonitostem. Hlavní dominantu místnosti tvořila pec a její bezprostřední okolí. Nejdůležitější částí světnice byl tzv. svatý kout, který byl umístěn diagonálně od pece. Součástí svatého koutu byl stůl, rohová lavice, koutní skříňka, kam se ukládaly důležité dokumenty a rodinné cennosti, police na „parádní kusy nádobí“, krucifix a v neposlední řadě i podmalby na skle. Ty byly nejčastěji zavěšovány na stěnu ve vodorovné řadě jedna vedle druhé, přičemž horní okraj podmalby byl vždy odchýlen od stěny a nakloněn směrem do místnosti, aby plocha podmalby odrážela co nejvíce světla. Kromě toho byly obrázky na skle zavěšovány, spolu s kropenkou na svěcenou vodu, domácím požehnáním u vstupu do světnice. Podmalby zavěšené nad postel měly ochraňovat majitele ve spánku. Mimo lidové interiéry se podmalby vyskytovaly také v sakrálních objektech – kostelech, kaplích, výklencích božích muk, ale byly zavěšovány i na kmeny stromů, nad studánky a nacházely se i na poutních místech.
Motivy lidových podmaleb na skle
Témata lidových podmaleb vycházela především z Nového zákona, apokryfů a legend. Škála motivů se dělí zhruba na tři okruhy: christologický, mariánský a hagiografický. Z christologického cyklu je nejčastější zobrazení Ježíše Krista jako dítěte s říšským jablkem. Tento motiv byl obvykle protějškem sv. Jana Křtitele v podobě dítěte s beránkem. Z dalších christologických témat jmenujme Ukřižovaného na kříži s nástroji umučení, Krista korunovaného trnovou korunou (Ecce Homo), Krista bičovaného a Krista s hořícím srdcem na hrudi (Nejsvětější srdce páně). Častým zobrazením z Kristova života je také Poslední večeře Páně a Kristův hrob. K christologiockému cyklu se tematicky řadí také velmi časté zobrazení svaté Trojice (trojjediného Boha), kde je Bůh Otec zachycen v podobě vousatého muže, Ježíš Kristus se stigmaty a Duch svatý jako holubice.
Mariánský cyklus zastupují podmalby se zobrazením Panny Marie s lilií v ruce, při modlitbě, s hořícím srdcem (Nejsvětější srdce Panny Marie), s Ježíškem v náručí (Madona), jako truchlící s tělem Ježíše sňatého z kříže (Pieta), s mečem, nebo sedmi meči v srdci (Bolestná) atd. Z novozákonních mariánských témat se na lidových podmalbách objevuje velmi často Narození Panny Marie, Zvěstování, Navštívení, Narození Páně, Útěk do Egypta, Panna Maria pod křížem, Nanebevzetí a Korunování Panny Marie. Zvláštní kapitolou mezi mariánskými tématy tvoří poutní Madony. V našem prostředí se nejčastěji objevuje Madona z poutního místa Mariazell v Rakousku.
Hagiografický okruh reprezentují podmalby s výjevy křesťanských světců inspirované vysokým uměním. Na lidových podmalbách se však uplatňují jen nejpopulárnější a nejoblíbenější ochránci věřících. Řadíme mezi ně především sv. Annu, Josefa, Floriána, Jiřího, Martina, Jana Nepomuckého, Jana Křtitele, Václava, Kateřinu, Barboru, Linharta, Šebestiána, Rocha, Blažeje, Agátu, Vendelína a další.
Mgr. Alice Glaserová
