Životní podmínky obyvatel Českokrumlovska rozhodujícím způsobem ovlivňoval přírodní ráz okolní krajiny Pošumaví a především pak centrální Šumavy, kterou tvoří asi 140 km dlouhý souvislý pás pohoří s buko-jedlovými lesy v podhorských oblastech, lesy smrkovými v horských pásmech, horskými loukami a pastvinami, rašeliništi i četnými horskými vrcholy.
Obyvatelé Šumavy, žijící v souladu s přírodou, se snažili využívat všech „darů lesa“; užívali zdejšího dřeva jako suroviny k výrobě nářadí, náčiní, sirek, dřeváků, nábytku hudebních nástrojů (rezonanční dřevo) i jako paliva pro domácnost a sklářskou výrobu či jako základního stavebního materiálu.
Třebaže bylo Českokrumlovsko regionem s převažující zemědělskou výrobou, patřilo především díky nepříznivým klimatickým a půdním podmínkám k oblastem méně úrodným a výnosným. Pěstovaly se zde všechny běžné nenáročné plodiny – ječmen, žito, pšenice, oves, proso, pohanka, hrách, olejnaté rostliny, brambory a technické plodiny jako len a konopí.
Lidová architektura na Českokrumlovsku je značně různorodá. Pro tuto oblast je typický uzavřený čtyřboký selský dvůr obestavěný obytnými a hospodářskými staveními ze všech čtyř stran. Směrem do českého vnitrozemí se zde okrajově objevuje jihočeské selské baroko, které vyniká především bohatou štukovou výzdobou průčelí a štítů. Svérázný vývoj si udržela také šumavská oblast s převahou německého obyvatelstva, které si stavělo tradiční dřevěné roubené stavby, neboť dřevo bylo v této hornaté oblasti stále nejlevnějším a nejdostupnějším stavebním materiálem. Pro Šumavu typické roubené chalupy měly „pod jednou střechou“ obytnou světnici, komoru, černou kuchyni, chlév, stodolu i dřevník.
Specifické podmínky zdejšího kopcovitého a drsného kraje se zrcadlí ve střízlivosti odívání a v porovnání s jinými kraji malou zdobností. Náš region spadá z etnografického pohledu do národopisné oblasti Doudlebsko a z části do jihočesko – rakouského pohraničí. Prostorem pro převážně bílou jemnou výšivku se stávaly slavnostní košile. U mladších fází krojů se setkáváme s větší pestrostí a barevností, která je dána kupovanými materiály, především hedvábnými šátky na ramena a zástěrami, vlňáky, nebo střihově různorodými ženskými kabátky, zdobenými různými aplikacemi. Co do střihu a použitých materiálů patří doudlebský lidový kroj k nejstarobylejším českým lidovým oděvům.